Všechny hořlavé materiály uvolňují při hoření určité množství toxického kouře. Množství vyprodukovaného jedovatého kouře závisí na druhu hořícího materiálu, dostupnosti kyslíku a délce hoření. Pokud jsou lidé vystavení vysokým koncentracím toxického kouře, může to mít vážné negativní dopady na jejich zdraví.
Nejčastější příčinou vzniku požáru jsou nedbalost, technické závady, nebo úmyslné zapálení. Na začátku požáru se kouř šíří pouze z hořících předmětů. Postupně dochází k okamžiku, který se nazývá „flashover“, kdy se požár velmi rychle rozšíří po celé místnosti a objem a toxicita kouře dramaticky narůstají.
Pokud není požár uhašený nebo nedohoří sám, pokračuje ve svém šíření do dalších místností včetně vnější obálky budovy, kam se dostane skrze okna. Další a další hořlavé materiály požár více a více živí a zvyšují množství toxického kouře. Požár a kouř, které se šíří jednak budovou a jednak i po fasádě, ohrožují i obyvatele i v jiných částech budovy, než odkud se oheň původně rozšířil. Což jim komplikuje únik.
Vzhledem k tomu, že se dnes požáry šíří 5 až 10krát rychleji než v 50. letech minulého století, bezpečnost obyvatel i záchranářů tak závisí v drtivé většině na tom, jak se budova chová během požáru včetně uvolňování hustého toxického kouře, který prokazatelně zabíjí více lidí než samotný oheň.
V současnosti se požáry šíří mnohem rychleji než tomu bylo před padesáti lety, a to 5 až 10krát rychleji. Z toho důvodu je bezpečnost obyvatel a záchranářů převážně závislá na chování budov během požáru, včetně uvolňování hustého a toxického kouře, který prokazatelně způsobuje více úmrtí než samotný oheň.
